Smutné

Každá růže časem zvadne, i ta malá květinka, ale nikdy neuvadne na Tebe má vzpomínka.

Sbohem a nezapomen, co jsi mi dal, snad pochopis, co jsi nikdy nechapal, ze ten, kdo nejvic ma rad, nedokaze odejit jen tak.

Smutno je mi bez Tebe, jen slza skvi se v rase a stale pta se srdce me, kdy sejdeme se zase.

Ja nehnevam se na Tebe, zes mi srdce vzal, ale ze jsi zradil a do oci mi lhal.

Marny je plac, marne jsou slzy, stojim a septam: Vrat se mi brzy.

Me srdce je prazdne, v me ruce uz tva neni, proc opustil jsi me… vzdyt jsme byli zamilovani?

Tva laska opousti mou postel, usinam s nachlazenym srdcem… vrat se mi.

Sbohem a kdybychom se vice nesetkali, bylo to krasne a bylo toho dost.

Venku uz se zvolna stmiva, myslenka je zmatena. Nic se na mne neusmiva, proc si mi tak vzdalena?